Šumava 2008

Šumava 2008

Po příjezdu z naší společné dovolené musela Darinka do práce, Jakub už měl kola taky plné zuby, takže jsem měl dvě možnosti - sedět doma a makat na domečku nebo vyrazit ještě někam ven, ale sám. Jak jsem se rozhodl? "B" je správně, pracovat přece můžu i jindy než o dovolené :-) Lákalo mne to na Šumavu, kde to sice docela znám, ale natěžko jsem tam ještě nebyl nikdy. Takže jsem o víkendu jen přebalil věci, odpojil vozík a v pondělí ráno vyrazil vlakem do Klatov. Přesněji řečeno, kolmo do Berouna a až pak vlakem.

První nocleh jsem plánoval v Nýrsku a protože to je z Klatov co by kamenem dohodil, vzal jsem to oklikou přes Všeruby. Polňačky, úzké asfaltky X-té třídy, pak po Šumavské magistrále do Nýrska. Krásný kemp a hospoda, kde vařili až do večera, čisté záchody. Jediné co mne lehce vyvádělo z míry bylo obrovské množství všelijakých nápisů, upozornění a příkazů určujících do detailu jak přesně se mají lidé v kempu chovat. Na jednu stranu jsem byl potěšen tím, že aniž bych se nějak snažil, moje chování bylo v souladu se všemi pokyny, ale přece jenom, trochu mne to obtěžovalo a uvažoval jsem jestli je toho zapotřebí. Asi jo, kemp byl soukromý a majitel má zřejmě nedobré zkušenosti. Ale jinak spokojenost maximální.

Ráno v Nýrsku

Ráno bylo krásné počasí a protože jsem měl v plánu, když to půjde, přejet Šumavu od již zmíněných Všerub až k opačnému konci někde pod Lipnem a samozřejmě při tom zdolat pár dokopců, bylo potřebné vyrazit včas a máknout. Koupil jsem si v kempové sámošce snídani, zabalil ji a vyrazil s tím, že se najím někde po cestě. Ještě před tím než jsem projel kolem přehrady jsem trochu zbytečně nastoupal 160 metrů, ale nevadí. Cesta z Hamru na stateček mi je neznámá, ještě nikdy jsem ji nejel, tak proč ne, že? Stoupání to bylo brutální, s naloženým kolem převýšení odhadem 500 metrů, ke konci to mělo sklon tak 16 procent. Maso :-) Cestou čtyři turisté, ani jeden z nich nebyl čech. Stoupání pokračovalo již mírněji až k vyhlídce, kde jsem se chtěl najíst, ale omylem jsem ji přejel a cesta už klesala k Černému jezeru tak jsem to nechal být, že se najím až tam. To byla velká chyba.

Nahoře mne překvapily nové, hladké, asfaltové cyklostezky. Popravdě řečeno, jsem spíše odpůrcem budování takových cest v horách, mnohem lepší mi připadá nechat tam slušnou šotolinovou cestu jaká už tam léta byla, ale s těžkým kolem se po asfaltu přece jenom jede mnohem líp a tak zpětně uznávám, že ten asfalt má taky něco do sebe. Tak jako tak, ta šotolina mi připadá lepší a "bikerštější" a také vůči okolní přírodě méně rušivá.

Na Černém jezeře byly davy turistů a na hladině vlny jaké jsem tam ještě neviděl. Foukalo totiž od jezerní stěny. Snažil jsem se prchnout před davy směrem ke Špičáckému sedlu, ale jak bylo možné očekávat, situace byla ještě horší. V sedle plné parkoviště aut, lidí jak na Václaváku. Nakonec jsem přece jenom našel klidnější místo a protože už bylo málem poledne, nasnídal jsem se. Pomalu jsem se chystal na sjezd dolů když najednou vidím známou tvář - chvíli mi trvalo než jsem ji správně zařadil - doktor od nás ze vsi i s paní. Svět je malý. Tak jsme poseděli a dali pivo, pak jsem vyrazil dolů do Rudy.

Cesta mne vedla dále přes Debrník, jezero Laka a po cestě, kterou jsem ještě nejel, protože je otevřená jen v létě do Prášil, kde jsem opět zdrhal před davy turistů. Parkoviště u odbočky na Poledník jasně ukazovalo současnou podobu horské cyklistiky u nás. Už jsme na tom skoro jako u sousedů od nás na západ. "Biker" v pestrém oblečku na takovém parkovišti vystoupí z auta, sundá ze střechy celopéro za cca 50 tisíc, po hladké cestě ne delší deseti kilometrů pokoří vrchol, sjede dolů a odjede. Ne všichni, ale na můj vkus je takovýchto rádoby cyklistů čím dál více. A těch druhých méně.
Stoupání na Poledník bylo docela v pohodě, aby ne, znám to stoupání dobře a tak jsem k vrcholu přijížděl v poklidném tempu. Zhruba 2 kilometry před vrcholem se jinou cestou připojili čtyři mladí bikeři a když viděli bágly na mém nosiči, hbitě mne předjeli. Tož jsem se kousnul a na těch dvou kilometrech jim i s těmi bágly ujel. A to v těch místech cesta není rozhodně nijak hladká, spíše naopak. Na vrcholu jsem to sice ještě pět minut rozdýchával a po zbytek dne byl s nějakými hrdinskými výkony konec, ale stálo to za to :-)

Ráno v Nýrsku

Poprvé jsem byl na vrcholu Polední hory v pěkném počasí. Doposud bylo vždycky hnusně nebo přinejmenším mlha nebo nízká oblačnost, takže bylo vidět prd. Tentokrát to bylo jiné. Dolů jsem vyrazil s tím, že už to bude většinou z kopce až do kempu v Antýglu, kde jsem chtěl nocovat. Kemp nic moc, kolo jsem měl sice pod zámkem, ale místní občerstvovna nabízela k jídlu jen všeliký fast food, po zhruba 80 km s převýšením minimálně 2000 m nic moc strava. V noci pršelo, ráno to pokračovalo přeháňkami.

Trochu jsem váhal zda vyjíždět hned, posnídal jsem ještě za děště ve stanu, ale přítel na telefonu - Darinka - na internetu skoukla radary na chmi kde to vypadalo nadějně, takže jsem svižně zabalil a vyrazil. Antýgl, Modrava, Kvilda, furt cca 1000 m. n. m. Počasí bylo ponuré, ale nepršelo a odpoledne už občas vysvitlo i sluníčko. Z Kvildy k prameni Vltavy. Cesta krásná, ale nahoře byl les zničený kůrovcem. Není to radostný pohled, nicméně to, jak situaci prezentují média, vidím jako dosti přehnané. Dále pokračuji cestou, kterou ještě neznám na Knížecí pláně. Moc pěkný úsek, navíc překvapivě otevřená hospoda kde měli polévku a pivo. Pořád po bezvadně upravené šotolině nebo afaltu až do Strážného, který mne zase probral ze snu. Asijské obchody, šlápoty a trpaslíci na každém (doslova) kroku.

Podél hranice jsem pokračoval do Nového Údolí a Stožce, odkud vede opět nová, asfaltová cyklostezka až do Pece. I tady bylo vidět, že asfalt má smysl, potkal jsem několik maminek s kočárkama a spousty dalších lidí na bruslích nebo kolečkových lyžích. Kemp v Peci mne odrazoval už od pohledu - na pěti hektarech cca deset stanů, "kadibudky" v papundeklovém domečku, prchal jsem pryč. V Pihlově už mnohem lepší, ale nakonec jsem se po večeři na náměstí v Horní Plané ubytoval v kempu tamtéž. Lipno nadohled. Plán na zítřek - dojet podél Lipna a Vltavy až do Rožmberku a tam to otočit na sever a dojet pokud to jen půjde směrem k domovu, tak abych to poslední den co mi zbývá byl schopen dát po vlastní ose až domů.

Ráno v Nýrsku

Ráno jsem přejel přívozem přes Lipno, jako obvykle cestou do Frýdavy trochu bloudím (to místo je snad zakleté), pak už OK. Krásnou stezku z Loučovic do Vyššího Brodu jsem si i natěžko pěkně užil a v tamní samoobslužné jídelně pozřel výtečný oběd. Do Rožmberku se dá jet i po cyklotrasách, ale vedou trochu moc velkou zajížďkou, navíc do kopce, jedu tedy po hlavní. Z Rožmberka jsem se pověsil za staršího cyklistu a až do Krumlova jedeme slušnou kudlu - furt min 33 km/h - s těma báglama jsem si docela dával. V Krumlově jsem mrtvola.

Všude byly davy turistů, ani nebylo kde si v klidu dát pivo, tak jsem si dal jen zmrzku a z města vypadl. Cestou do Křemže byly pravděpodobně poslední významnější kopečky. Kemp v Netolicích mne (bohužel) nepřesvědčil, následoval kemp v Bavorově - černo! Poslední šance u Vodňan, tam to bylo v pohodě. Příjemný personál a vařili a měli dobré pivo, co víc si přát. V občerstvovně seděla partička kluků, takoví ti jak se jim kdysi říkávalo hašišáci, prostě dlouhé vlasy, džíny, bundy s reklamou na metalovou kapelu, pivo před sebou. Jaké bylo moje překvapení, když jsem za celý cečer neslyšel sprostější slovo než oblíbené české "vole". Překvapení bylo ještě větší když jsem zjistil, že ty tři stany s bicykly zaparkovanými před stany patří jim. Ráno normálně vstali a začali balit, že jedou dál. Vybavení některých bylo tragické, ale vůbec jim to nevadilo a evidentně byli se svojí dovolenou maximálně spokojení. Pochvalovali si zejména, že jedou bez manželek, protože to je pak samé "Nepij tolik", "Nepřejídej se", "Běž se umýt" apod. Chápu... :-)

Přestože už jsem byl po těch dvou týdnech strávených na kole docela utahaný, ráno bylo v pohodě, počasí super, co víc si přát. Jen těch hmyzáků bylo trochu moc. Po několika dnech na Šumavě kde snad díky vyšší nadmořské výšce tolik neotravují docela změna. Balím, k snídani gulášovka a pivo, parádní začátek dne. Náladu mi zkazila neexistence jedné silnice. Jsem přesvědčený, že se nepletu a v té mapě je chyba a silnice do Chvaletic neexistuje, přestože v mapě je zcela jednoznačně zakreslená. Kdybych nejel natěžko, tak je to v pohodě, ale s báglama se po pooraném poli jet nedá. Uff, to jsem si dal. Pak už to bylo v pohodě, v Čimelicích výborný a rychlý oběd a ve dvě hodiny odpoledne jsem měl Brdy na dohled. V Příbrami jsem ještě naposledy "dotankoval" v cukrárně a kolem šesté dorazil domů.

Ráno v Nýrsku

No, jak to shrnout. Byla to úžasná dovolená. Trochu jsem se bál, že mne to nebude samotného bavit, ale opak je pravdou. I když, těch pět dnů bylo tak akorát. A protože situace na Šumavě se v oblasti cykloturistiky za poslední roky zásadně změnila směrem k lepšímu, mám v hlavě plán na akci s názvem "Šumava pro celé chlapy a pochlapené ženy". Kdy ji provedu nevím, ale věřte mi, bude to stát za to.



Fotogalerie



V Hlásné Třebani 21.9.2008.


Zpět na akce



Úvod

Akce

Fotky

Kukbuk

Linux

Webka



Slackware
   Linux
Rohloff
BMW Motorcycles

Webová kamera Hlásná Třebaň

Kontakt