No, vzhledem k tomu, že celá dovolená byla v duchu těch předchozích, tedy v klidu, v pohodě a v místě, které je podle mého názoru pro silničního motocyklistu nejlepším místem pro ježdění přinejmenším v Evropě……není jaksi moc o čem psát. Jen bych se opakoval a tak jsem se rozhodl, že tentokrát bude celá zpráva o dovolené jen doslovným přepisem mých poznámek z telefonu, které jsem si k jednotlivým dnům udělal. Pouze jsem opravil pár chyb a překlepů. Žádné velké a hlubokomyslné čtení to není, ale kde jsem byl a co jsem tam dělal je z toho docela jasné… A že tam pojedu zas určitě taky 🙂

10. 9. 2016 – 28. 9. 2016

Start v pátek v jednu, oběd v KFC, pak po dálnici přes Mnichov, krásné počasí, v Mnichově zácpa, směr GaPa, odbočka na Bichl, krásné svezení kolem jezer. Tankovat příště raději na Pentlingu, Holledau je moc daleko.

Dál po staré bez mýta na Brenner, pak po skvělé SS12 v noci dolů z Alp. Hezká cesta, škoda, že potmě. 20 km zcela nečekaně v dešti. Hledání místa na spaní, trochu problém, protože v pátek to v každé vesnici i dlouho po půlnoci žilo zrovna tam kde případně byly i nějaké lavičky nebo tak něco. Nakonec po tankování hned vedle benzinky skvělý bar s lavicemi. Zavřený, takže klid.

Před šestou auto, někdo otevírá bar…. Spal jsem na stole, vykouknu jedním okem, buchta asi šestnáctiletá, haleká na mne Bon Giorno! S úsměvem 🙂 Přemýšlel jsem, jestli se spíše trochu nebojí cizího člověka, ale za chvíli dorazil pan otec, zřejmě majitel baru a jal se jí pomáhat. Ona pak přišla a ptala se jestli přijdu dovnitř na kafe. Jasně, že jo, za takový komfortní nocleh si rád něco na zub koupím.

Cesta pokračovala dál po SS12 přes Maranello a hory. Měl jsem fůru času. Díky Jardo. Takže výlet. Počasí skvělé, cesta skvělá, kochačka. Rozhodně tato historicky významná komunikace, která je dlouhá přes 500 kilometrů a spojuje Brennerský průsmyk a Ligurské moře stojí i za samostatný výlet.

V horách odpočinek, pak pořád po SS12 až do Pisy. Je křivá, opravdu. Jinak celé město o ničem jako vždy předtím. Vedro, lidi, auta, kolony. Hopem podél vody, vojenské základny a šlapek do Livorna. Jízdenka, oběd, odpočinek. Kohoutek s vodou je poklad.

Na lodi jsem spal na palubě, protože to vypadalo, že pršet nebude. Nepršelo. Ale foukal takový vítr, že jsem byl rád za závětří které jsem si vybral. Dost špatná situace s WC. Poprvé na holkách, žalostně málo záchodů. Samoobslužná restaurace vyloženě zavalena důchodci. Přešel mne hlad.

Z lodě rovnou koupat do zátoky Moresca, pak po dálnici až k Siniscuola kde vím, že mají i v neděli otevřený obchod. Salám + houska, hlad zahnán. V Orosei zmrzlina na rohu jak je zvykem. Zdá se mi, že holka od zmrzliny si mne pamatovala. Já ji ne. Stařec.

Po příjezdu do kempu příjemné uvítání, šéf kempu i Bartolomeo, druhý se hned ptal jestli chci stůl a židli jakoby věděl, že nám pro něj v kufrech dárkové balení slivovice 🙂 Postavil jsem vigvam a zbytek dne s výjimkou odpoledního nákupu spojeného s mytím motorky a zmrzlinou jsem strávil na pláži. Večer v restauraci.

Pondělí
V noci jsem se neplánovaně ocitl na tvrdé zemi. Matraci chyběl vzduch. Asi na lodi jsem ji píchl. Řekl jsem si, že po vyjížďce ji zkusím opravit a případně koupím odpoledne novou. V té souvislosti mne napadlo, že sice z nářadí a náhradních dílů vozím na motorce opravdu nečekané věci, ale lepení na nafukovačku tam nemám 🙂

Jel jsem jen na SS125ku si zajezdit. Trochu (dost) mne tam pojeli čtyři Švýcaři, ale nechci se zabít. Aspoň jsem si uvědomil, kde je moje místo v tvaru. Stejně jsem si to užil náramně. Tohle je nejlepší místo na ježdění co znám. Málo aut, teplo, kvalitní asfalt, stovky zatáček. Opravdu stovky. Skvělý motorkářský bar nahoře. První zdravení s lidmi, které jsem zde již v minulosti potkal několikrát.

Po jízdě koupání, pak nákup, zmrzlina, aglio olio…. Lepení nafukovačky, mám jen sekundove lepidlo, to jsem zvědavý. Večer víno u stanu. Canonau z Jerzu ročník 2014…. Fakt moc dobré víno. Nafukovačka horší, ale ne mojí chybou. Sekunové lepidlo je zdá se výborné pro tyto účely, ale našel jsem ještě další dírku. Obě jsou podle mne výrobní vada. Oprava tedy bude pokračovat, uvidíme kdo nakonec vyhraje.

Úterý
Dlouhý výlet po SS198, taky hodně dobrá silnice i když místy poněkud horší kvalita asfaltu. Pak do Dolianova a zpět z jihu na sever po SS125. Odpoledne koupání, lepení nafukovačky, večeře v pizzerii Il Farro, dobrá diavola. Dva noví známí, Pavel a Sebastian z Německa. Trochu paradox, že na oba můžu alespoň základní slova klidně vybalit česky…. Pavel je potomek polských emigrantů a v Německu žije od jedenácti let a Sebastianova matka je Češka 🙂 Oba velcí cestovatelé, bylo o čem povídat.

Ráno hned na SS125, nastavení pružení… lepší, o moc. Odpoledne na pláži. Není to trochu nuda…? Není, fakt není 🙂 Vypadá to na déšť, ale až do večera jen pár kapek, vaření na karí…. Přijeli čtyři Češi, prý sem do Tortolli kvůli mně, resp. kvůli mým článkům na motorkářích. Potěšilo mne to. Opravdu. Večer další víno z Jerzu, taky skvělé. Jiné už tady pít nebudu 🙂 Zítra bude dlouhý výlet….

No, večírek se malinko protáhl, takže jsem vstal dost pozdě a jelikož v noci pršelo tak bylo i co uklízet. Češi balili, stejně tak Sebastian s Pavlem a do toho dorazil Markus. Takže jsem nakonec vyrážel až o půl dvanácté. Musel jsem to zkrátit a i tak to bylo přes tři sta kilometrů. Holt Monte Albo bude jindy. Silnice mezi Buduso a Bitti je skvělá, žádné auta, pořád v lese korkových dubů. Nakonec mne přes všechnu snahu dohonil déšť, ale byl jsem prakticky v kempu a motorka byla stejně špinavá kvůli nočnímu dešti tak to bylo jedno. Zítra má také pršet tak ji umyju až potom. Večeře v La Baia.

Večeře byla zajímavá, koně jsem ještě nejedl a tak když jsem ho našel v nabídce, neodolal jsem. Ale popravdě řečeno nic moc. Tuhé jak hovězí a chuť zcela běžná. Ovšem myslím, že kuchař byl hlavní příčinou ne úplně dobrého výsledku.

Pátek
V noci zřejmě dost pršelo, jelikož ráno bylo všude mokro. Stejně jsem měl v plánu ležing na pláži, tak to vyšlo na stejno. Odpoledne jsem byl umýt motorku, zastavil jsem se u Marca s lahvičkou slivovice a snědl zmrzlinu. K večeři jsem si udělal excelentní arrabiata a zapil to lahví červeného, které se ovšem umístilo až na konci mého žebříčku vín.

Sobota
Dnes dlouhý výlet směrem na Ballao. Zastávka u Markuse abych viděl jeho bydlení a mohl trochu srovnávat. No, nešel bych do toho. Sice tam byli ubytováni i jiní hosté, ale prakticky tam byl sám. Neměl si s kým povídat. Já jsem byl stejně jako on sám, ale v kempu je ta atmosféra prostě jiná.

Navíc bylo vidět jak do toho investují….. Nový asfalt po celé komunikaci v kempu, skvěle vybavená posilovna v ceně, ale opravdu, takové fitko i v Čechách je výjimečné myslím, welness, masáže, loďky, neustále čisté toalety, sprchy, čisto kolem popelnic a personál umí odpovědět na pozdrav klidně i pětkrát denně. To mám rád.

Neděle
Tak proti předpokladům v noci pršelo a i teď ještě kape. Ale co je horší, v noci se mi pod vnější plachtu stanu vysrala kočka, vyčurala taky, tak šikovně, že to asi zateklo pod stan, prdel si otřela o stan a levou botu. Cca hodinu jsem to čistil. Jak se v tom smradu spalo když jsem kvůli dešti musel stan zcela zavřít je jasné. Pokud se tam ještě zjeví tak ji pravděpodobně chytnu a v prádelně jí předvedu co ji potká pokud toho nenechá. Opravdu to udělám.

V suchém zipu Dainese drží zaschlé hovno velmi dobře…. Rozdrtil jsem kolem celého stanu chilli papričky, taková oběť! Ale mám jich dost. Nevím však nakolik to pomůže. Uvidíme.

Celý den poprchávalo, až po dvanácté to jakž takž začalo svítit. Šel jsem na vedlejší pláž než oschnou silnice. Překvapivě hezké koupání a ležing v písku. K večeru jsem vyrazil se Stefanem z Německa na SS125, velmi dobře jezdí, KTM, pěkný podvečer. Večeře v pizzerii v kempu.

Pondělí
Dlouhý výlet směrem Gadoni, Aritzo…. Jel jsem se Stefanem, bohužel nás ve vnitrozemí dostihl déšť, resp. vjeli jsme do deště, tak jsme to otočili a napálili zpět až dokud jsme z pod mraku nevyjeli. I tak měl výlet skoro tři sta kilometrů. Zbytek dne na pláži, vaření večeře, moc se mi to tentokrát nepovedlo.

Úterý
Fakt nevím co jsem dělal… 🙂

Středa
Ráno posilovna. Pak stejný výlet jako v pondělí, krásné počasí, skoro třistapadesát kilometrů a nejméně tisíc zatáček. Fakt. Jízdní průměr cca šedesát když za to člověk tahá jak může hovoří za vše. Tento okruh je tak dlouhý, že se neomrzí, takže se dá jezdit furt. A je to v kuse sama zatáčka, rovinek delších než kilometr je maximálně pět.

Čtvrtek
Odpočinek, výměna pneumatik, tyhle by prostě cestu domů nepřežily a chtěl jsem si tady ještě zajezdit. Nakonec Pirelli, cena i s přezutím 270 Euro což je cca o dvacet Euro více než by to s přezutím stálo u nás. Na druhou stranu, takhle drahé pneumatiky prostě nekupuji, je to vyhazování peněz, i když jsou skvělé. Do zatáčky to teď padá úplně samo. Odpoledne výlet na pláž Spiagetta. Super.

Pátek
Projety cesty jižně od Tortolli, ta co vede přes Loceri je směrem do kopce skvělá, ostatní jen průměr. Ale pěkné výhledy na protější svahy a města Jerzu a Gairo. Kontrola hvězdárny, stojí, ale podle cedule je to prý radar. Pak zadem na Gairo Teasurata, odbočka na Perda Liana… Impozantní kopec, dá se tam vylézt? Zpět na Villagrande, kontrola cesty podél svahu do Talana – trvale zavřená, i když značka zákazu vjezdu na této straně zmizela. Takže zpět, vrchem po náhorní plošině na Talana… Spousta zvěře, obvyklé safari, osel i kůň, pak domů. Pláž, pivo, večeře maso + těstoviny + pesto.

Poznámky k výbavě:
Dva hadry stačí bohatě, jeden na nádobí, druhý na vše ostatní. Repelent je nezbytnost. Trika bez rukávu zcela nahradí ty s rukávy. S mikinou. Jedny kraťasy stačí, když mám dvoje plavkové. Dlouhé kalhoty jsou fajn, ale zbytečné.

Musím vypadat strašně chudě. Jediný si zde vařím. Jediný suším vyprané prádlo. Když někdo odjíždí, snaží se mi darovat jídlo… Teď jsem odmítl mléko a mycí přípravek na nádobí a prášek na praní, rodina co odjížděla včera mi darovala půlku másla, ti co byli před nimi se mi snažili vnutit kečup…fuj. Od té doby co znám pomodoro passata nic lepšího nepotřebuji. Oni si asi myslí, že večer vařím, protože nemám na restauraci. Přitom já každý den svádím boj sám se sebou čemu dám přednost. Rád chodím do zdejších restaurací a současně si rád vařím. Peru si, protože mám záměrně málo oblečení a jsem pyšný na to, jak málo oblečení mi stačí k pohodlnému životu místo abych tahal kufr triček. No, asi se doba změnila a někteří už tuto filozofii nechápou. Mně vyhovuje.

Sobota
Třikrát Genna Silana, posezení v baru nahoře, moc mi to ale nešlo. Cestáři zde každé ráno uklízí napadené kamení, asi je to pro ně výhodnější než opravovat svodidla počkozená padlými motorkáři. Odpoledne na pláži. Nafukovačka opět uchazí. Ale moje pohyby v moři když zjišťuji, ve kterém místě zrovna uchází už ostatní plážoví povaleči rozeznali a mnozí mi při výstupu z moře fandí 🙂

Chtěl jsem si dnes uvařit a začala slušná bouřka…Chvíli jsem nadával a pak to pochopil jako výzvu. Arrabita ve stanu, to bude peklo. Už teď ze mne leje… Ale jde to a skvěle se tím zabije spousta času kdy stejně nemůžu nic dělat. Venku metají blesky, nechtěl bych teď být na moři, a já si zcela zpocený baštím svoje momentálně asi nejoblíbenější jídlo. Indiáni by ze mne měli radost. Skauti taky.

Neděle.
Celou noc lilo, to jim ta předpověď moc nevyšla. Naštěstí ráno už jen kapalo. Chtěl jsem na dlouhý výlet po SS198 tak jsem po snídani vyrazil s tím, že pokud to bude za Gairem vlhké, tak to otočím, počkám až to uschne tady dole a budu jezdit tady.

Ale co se vnitrozemí týče tak jim předpověď vyšla, čím dál, tím více bylo jasné, že za prvním kopcem pršelo jen trochu nebo vůbec. Cesta byla suchá. Tak jsem si to užil až na konec stedevadesátosmičky, přes sto kilometrů zatáček bez jediného oddechu.

Poprvé za ta léta co sem jezdím jsem měl příležitost vidět vlak v pohybu! Ono je ojedinělé vidět vlak i stojící, jediný co jsem viděl byl v Golfo Aranci a pak někde uprostřed Sardínie v nějakém městečku. Na cestách je přitom mraky nechráněných železničních přejezdů, ale nikdy jsem tady ještě neviděl vlak. Vzhledem k tomu, že i místní jezdí přes přejezdy bez snížení rychlosti a jakékoliv obezřetnosti, myslel jsem si, že vlaky možná někdy v minulosti na Sardínii jezdily, ale asi je to už hodně dávno.

Takže když jsem na jednom z přejezdů viděl chlápka jak natahuje přes cestu řetěz s barevnou tabulkou, musel jsem zastavit a ptát se co se jako bude dít. Ač mladý člověk, neuměl anglicky ani slovo. Tak jsem si připravil pár italských a zjistil, že opravdu se blíží vlak! 🙂 Ten kluk každé dvě minuty telefonoval a zjišťoval kde vlak je a mezitím pouštěl přijíždějící auta přes přejezd. Až asi minutu před jeho příjezdem definitivně přehradil silnici řetězem na obou stranách přejezdu, já jsem zaujal pozici jak profesionální šotouš a čekali jsme na vlak. Přijel, projel, byl zachycen a uložen v podobě jedniček a nul… Tohle už tady asi nikdy neuvidím 🙂

V Isilli jsem vjel do lijáku. Vyloženě jsem viděl konec deště, ale musel jsem přes město pomalu, tak jsem v tom byl tak čtyři pět minut. Vlhko trochu… A hned zase slunce, horký vzduch a rychlost kolem stovky vše rychle vysušili. Před Sorgonem další lijavec. Věděl jsem, že se za městem stočím na jih tak jsem to zas projel. Vlhko trochu větší… Navíc mi už fakt docházel benzín, protože v tom lijáku se mi opravdu pod širým nebem tankovat nechtělo. Ona taky ta motorka při tomto stylu jízdy poněkud víc papá.

V Aritzu už bez deště, ale benzinka obsazena Švýcary, jel jsem dál. Vypadalo to, že další přeháňce se nevyhnu, ale cesta mne zázračně vedla mezi dva deštivé mraky mezi nimiž, resp. lijákem po obou stranách byla mezera tak pět kilometrů. Jenže to byla cesta bez benzinky. Míjel jsem města kde bych benzín koupil… Jel jsem rovně a doufal, že v další vesnici bude. Nebyla. Pak už to bylo jedno, do další vesnice kde benzín mají to bylo stejně daleko jako do měst v dešti. Dojel jsem. Natankoval za deset éček, protože jako obvykle v horách stál benzín o dost víc než u moře.

Rozhodl jsem se za každou cenu i nadále vyhnout dešti, což znamenalo jet dál na jih a paradoxně jsem jel trasou kterou jsem při plánování považoval za nerealizovatelnou kvůli délce. Takže po výborném sendviči v Perdasdefogu cesta přes Jerzu, skvělé výhledy, kam se hrabe Monument Valley, i když tam jsem ještě nebyl. Nejlepší výhled na kraj Ogliastra je ze silnice těsně před Jerzu. Druhý nejlepší je od kostela v Lanusei tam co mne na to předloni upozornil místní mnich. Nakonec jsem si mohl dát i krásné a rychlé zatáčky před Villagrande a pak už jsem, opět zřejmě na výpary, dojel na zmrzlinu a do kempu. Na koupání to nebylo, ale v baru byla opět televize kvůli Moto GP tak jsem se aspoň v klidu podíval. Jak to mohl Rossi tomu Lorenzovi takhle nechat nechápu. Večeře v Il Faro, dobrá restaurace přes záliv, místo pizzy kus masa.

Částečně mám sbaleno, zítra musím pro benzín a dofoukat Angely na cestu domů…

Pondělí
Ráno jsem zajel natankovat, docela rychle jsem pak měl zabaleno a celé dopoledne ležel na pláži. Dvě knížky stačí, sluchátka jsou zbytečná. V podstatě nemá moc smysl jezdit jinam než:
– SS198 celá plus okruh kolem Aritzo, Sorgono, Meana Sardo – pěkný bar, a zpět nebo tam alternativně přes Gadoni po té cestě co je už několik let oficiálně uzavřena, ale všichni tam normálně jezdí. Cesta nahoru přes Ilbono, zpět přes Villagrande.
– Po SS125 až do Dorgali, alternativně nahoru přes Urzulei nebo Talana. Náhorní plošina nad Talana a cesta kolem hvězdárny a dál na Gairo Taqusiara nebo doprava na Vilanuova – zvířata, safari 🙂
– Přes Jerzu na Escalaplano, okruh kolem Ballao, zpět přes Perdasdefogu – výhledy.
– Kousíček zatáček za odbočkou z SS198 na Esterzili, sice odbočka, ale stojí za to.

V Golfo Aranci jsem si dal večeři a jel do přístavu. Bylo málo lidí, ale stejně jsme vyrazili o půl hodiny později. Ponejvíce asi proto, že nastal nějaký problém s lidmi, kteří sebou měli čtyři psy. Nakonec zůstali i s autem a psy na břehu.

Ustlal jsem si v dětském koutku. Naštěstí nejelo moc dětí a tak jsem v pohodě vypil poslední letošní Canonau a poté co mne a další lidi z dětského koutku vyhnali, protože se na noc zavírá jsem usnul na polohovatelném sedadle v zadní části lodě.

Cesta domů proběhla bez potíží, akorát pár kolon mne zdrželo, nejdéle jsem jel v koloně asi sto kilometrů v kuse. To je docela škola, no. Na této dovolené jsem ujel nejvíce kilometrů – 6212 km. Cesta z toho byla 2240 km. Vzhledem k aktuálním cenám a jejich vývoji v místě kde se hodlám i příště na motorce vyskytovat musím do další dovolené vymyslet, jak to udělat abych já sám s malým stanem a motorkou neplatil bez dvou eur totéž co chlap se třemi kamarády v mobil homu anebo chlap s motorkou a obytným autem. Opravdu je ten rozdíl pouze 2 € 🙁 Nechápu, ale je nutné to řešit. Tak jako tak, dovolená na Sardince na motorce je to nejlepší co jsem kdy zažil a pojedu tam zas 🙂

No, na to, že se jedná vlastně jen o přepsané poznámky je toho docela dost 🙂